• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Nedávný drobný facelift Hondy CR-V přinesl novou grafiku zadních světel a upravenou přední masku včetně nárazníku. Právě maska přišla o tři vodorovné lamely se svislým žebrováním a nově se chlubí originálním řešení s množstvím chromu.

Pochvalu si zaslouží výrazné diody pro denní svícení a novinkou je i fešný nárazník (zejména jeho spodní část) s obdélníkovými světly do mlhy (dříve byly kulaté). Kromě upravených svítilen vzadu se nově objevila také chromová lišta, která vede napříč celým víkem zavazadelníku. Při pohledu na zadní část auta nám trochu vadí snad jen jednoduchá koncovka výfuku, jenž narušuje estetický dojem.

A co se změnilo uvnitř? Hlavní novinkou je multimediální systém s Androidem. Software pracuje rychle a bez sebemenších problémů. Výtku zaslouží snad jen tlačítka a to kvůli svým malým rozměrům. Ovladatelnost tedy vyžaduje chvíli zvyku. Plasty na přístrojové desce sice působí poněkud laciným dojmem, opak je však pravdou. Pochválit totiž musíme kvalitu materiálů a v neposlední řadě také jejich vynikající slícování. Při jízdě nikde nic nevrže a přístrojová deska je velmi bytelná.

Na poměry SUV jsou přední sedadla u testované hondy ukotvena poměrně nízko. Díky širokým možnostem nastavení si však posádka poměrně rychle najde optimální pozici. Ocenili bychom snad jen o něco delší sedáky jinak příjemných celokožených sedadel. Líbil se nám široký úhel otevírání zadních dveří, stejně jako dobrý výhled z vozu. Jednoduchému přístrojovému štítu dominuje centrálně umístěný rychloměr s palubním počítačem v jeho středu. Dobře dostupá je řadicí páka umístěná ve spodní části středové konzole.

Pochvalu si Honda CR-V zaslouží také za praktičnost. Manipulace se zadními sedadly je totiž naprosto jednoduchá, pouhým zatažením za poutko se překlopí sedák a za něj se zasune opěradlo se sklopenou hlavovou opěrkou. Pro tento manévr lze také použít dvojici páček přímo v zavazadelníku.

Devět stupňů a dvě turba

Nabídka naftových motorů byla modifikována na dvě varianty čtyřválce 1.6 i-DTEC (88 kW a 118 kW). My jsme testovali ten silnější s nejvyšším výkonem 118 kW při 4000 ot/min. Největší hodnota točivého momentu 350 N.m pak vrcholí při 2000 ot/min. Tento motor dostal o jedno turbo navíc a dokonce disponuje vyšším výkonem, než původní 2.2 i-DTEC, který již nevyhovuje přísným emisním regulacím.

Asi málokdo by ještě nedávno tipoval, že v relativně velkém SUV bude nejsilnější motorizací maloobjemová jednotka 1.6 i-DTEC. Doba se však mění a nutno podotknout, že motor s objemem menším než dva litry není ani v tomto SUV rozhodně žádnou ostudou. Je tomu právě naopak.

Dvakrát přeplňovaná jednotka je velice příjemným společníkem, disponuje solidní dynamikou a posádku doslova hýčká svým kultivovaným chodem. Dvojice turbodmychadel má různou velikost a pracují s odděleným ventilem. V nízkých otáčkách využívá celohliníkový čtyřválec vysokotlakého turbodmychadla s proměnnou geometrií lopatek a ve středních a vyšších otáčkách se zapojuje nízkotlaké turbodmychadlo s regulací obtokovou klapkou.

Asi nejvíce jsme se však těšili na zbrusu nový devítistupňový automat od ZF. Devět stupňů se na první pohled může zdát moc, hlavním důvodem je však snaha o optimalizaci spotřeby. Velké množství převodových stupňů má za úkol udržovat optimální otáčky motoru a šetřit tak palivo.

Při dálničních 130 km/h točí motor 1750 ot/min. na devátý převodový stupeň. Jízda po německé dálnici rychlostí 160 km/h znamená neuvěřitelných 2000 ot/min. Spotřeba se přitom stále drží na příznivých 7 l na 100 km. Ve městě se s klidem vejdete do osmi litrů. To jsou na prostorné SUV s pohonem všech kol solidní hodnoty.

Automatická převodovka je příjemným společníkem a velice intuitivně volí jednotlivé převody dle aktuálních podmínek. Dokáže podřadit o několik stupňů při potřebě razantní akcelerace a nezalekne se ani dynamické jízdy. Snad jen v nižších rychlostech by změna převodových stupňů mohla probíhat o něco hladčeji.

Výtku máme proti páčkám pod volantem, které mají sloužit pro manuální řazení. Při jejich použití totiž nedojde k okamžité reakci, jakoby elektronika chvilku váhala, zda má pokyn řidiče uposlechnout. Jinak jsme ale byly s automatem spokojeni. V kombinaci s moderním turbodieselem totiž nabízí opravdový komfort.

Perfektní jízdní vlastnosti

Okamžitě po usednutí do vozu musíme pochválit do ruky skvěle padnoucí volant a řadicí páku. Řízení je navíc na poměry vozu kategorie SUV mimořádně přesné. Ocenili jsme také brzdy, jejichž účinek je dostatečný a nevadne ani při opakovaném razantním brzdění. Díky lehčímu motoru nad přední nápravou si mohla Honda dovolit o něco měkčí charakteristiku tlumičů.

Honda CR-V 1.6 i-DTEC skvěle žehlí různé nerovnosti našich silnic a vůz tak prakticky nic nevyvede z klidu. Náklony karosérie jsou sice větší, ale auto se dobře drží zvolené stopy a to i při razantním zacházení. Nedotáčivost navíc přichází až při opravdu agresivní jízdě.

Testovaný vůz se nejlépe cítí na silnici. Díky vyšší světlosti podvozku a pohonu všech kol se ale nezalekne ani lehkého terénu. Hravě zvládá rozblácené polní cesty a jediným limitem bude snad jen zvolené obutí. Pochvalu si zaslouží ukrytý práh pod boční dveře, o který se posádka při vystupování neušpiní.

Resumé

Honda CR-V s agilním twin-turbem 1.6 i-DTEC a devítistupňovou automatickou převodovkou je velmi příjemným společníkem pro rodinné cestování, ale i městské využití. Nezalekne se však ani lehkého terénu. Motor potěší dostatečným výkonem a rozumným apetitem. Nová převodovka se k charakteru vozu hodí a zejména na dálnici přináší opravdové úspory. Pochvalu si zaslouží také bohatý vnitřní prostor a variabilita.

Tým AUTOiNDEX.cz