• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

V době, kdy jsou automobilky doslova tlačeny přísnými emisními normami CO2, si Toyota dovolila opravdový luxus. Rozhodla se totiž postavit auto výhradně zaměřené na řidiče, které ho okamžitě vrátí alespoň o deset let zpět. Kritéria byly jednoznačné: atmosférický motor, pohon zadních kol a manuální převodovka v nabídce. Projekt s názvem GT86 se stal skutečností a výsledkem je jednoduché sportovní auto, které opravdovým znalcům dokáže přinést více, než kdejaký přemotorovaný premiant s koníkem na kapotě.

Samozřejmě, že image značky není ve sportovním segmentu na takové úrovni, jako u prémiových výrobců, fajnšmekry to však trápit nemusí. Vyzvedávám si klíčky od vozu a blížím se k nízkému kupé v atraktivní bílé barvě s perleťovým efektem. Přeci jen tedy Toyota nesází pouze jen na znalce… V hlavě se mi honí spousty myšlenek a jednou z nich je úvaha, zda těch 200 koní bude této novince stačit.

Sestřenice od LFA

Při pohledu na zadní část karosérie GT86 je skutečně přirovnání k LFA na místě. Atraktivní zadní spoiler či dva obrovské výfuky trčící z plastového difuzoru jsou stejně působivé, jako zadní sdružené světlomety s kruhovým světelným efektem.

Přední část zaujme šikmými světlomety, kterým nechybí horní „linka“ pro denní svícení z LED diod. Zajímavé jsou také mlhová světla spolu s ukazateli směru ukrývající v rozích předního nárazníku, který dominuje svými ostře řezanými tvary.

Sedmnáctipalcová kola a relativně malé brzdové kotouče slibují příznivé provozní náklady. Mít obavy z nedostatečně dimenzovaného podvozku je však zbytečné, vždyť pohotovostní hmotnosti Toyoty GT86 činí něco přes 1,2 tuny.

Posezení jak má být

Relativně dlouhé dveře umožňují pohodlný přístup do interiéru, avšak pouze co se šířky týká. Sedí se totiž jen kousek nad asfaltem a místa nad hlavou také není zrovna mnoho. Při nastupování do kokpitu je tedy nutné hodně pokrčit nohy. Avizované sportovní cvičení však rozhodně stojí za to!

Po usednutí za volant obdivuji vysokou a téměř kolmou přístrojovou desku s perfektním umístěním všech základních ovladačů. Řadicí páka je přesně tam, kde bych jí čekal, to samé lze říci o povedeném tvarování volantu. Anatomická sedadla vyhoví spíše drobnějším postavám, optimálně však drží tělo a jejich látkové provedení zaslouží pochvalu.

Obecně je interiér zkoušené toyoty spíše jednoduší bez zbytečných okázalostí. Řidičům s postavou nad 190 cm bude možná vadit nedostatek místa v oblasti hlavy, nebo volant v těsné blízkosti stehen. Posunout si sedadlo výrazně dozadu není možné kvůli zadní řadě nouzových sedadel. Skutečně se však jedná pouze o pomocná sedadla, která v praxi poslouží spíše jako další odkládací místo pro různé věci, než pro vlastní převoz osob.

Pochvalu si zaslouží velice přehledný přístrojový panel. V centrální poloze se nachází dobře čitelný otáčkoměr s digitálním tachometrem. Ten analogový je pak na levé straně. Vpravo zbývá místo na palivoměr, ukazatel teploty chladicí kapaliny a pár kontrolek.

Samozřejmostí je klasická ruční brzda, vedle které se nacházejí tlačítka vyhřívání sedadel a stabilizačního systému VSC. Ten obsahuje sportovní mód, který dovolí určité vychýlení zádi. Po jeho deaktivaci je vše na řidiči a jeho schopnostech.

Lehkost bytí

Hlavním charakteristickým rysem Toyoty GT86 je nízká hmotnost a pohon zadních kol. Díky tomu je nesmírně zábavné hledat hranici přilnavosti pneumatik, která mimochodem leží poměrně daleko. Podvozek se v zatáčce prakticky nenaklání, k čemuž mimo jiné přispívá i nízké těžiště atmosférického čtyřválce typu boxer od Subaru.

Motor zní opravdu skvěle a to hlavně v poslední třetině otáčkoměru. Omezovač zasahuje kolem hranice 7500 ot/min. Jedinou výtku si motor zaslouží snad jen za poměrně vláčně klesající otáčky při sundání nohy z plynového pedálu. Jinak si však zaslouží samá slova chvály.

Obávali jsme se nedostatku výkonu, nakonec jsme ale spokojeni. Samozřejmě, že nelze čekat akceleraci Nissanu GT-R, řidičské zážitky ale rozhodně nejsou jen o akceleraci. V zatáčkách lze totiž s tímto autem nalézt tu opravdovou nirvánu, protože balancovat na hranici adheze je v tomto autě neskutečná zábava. GT86 je i ve smyku mimořádně dobře ovladatelná a spousty zatáček lze tedy utahovat výhradně pomocí plynového pedálu.

Skvělý je i šestistupňový manuál s velice krátkými drahami řazení, takže na volbu automatu raději hned zapomeňte. Tohle je jeden z nejlépe řadících manuálů současnosti a to i přes to, že je kolem neutrálu cítit mírný odpor. Samozřejmostí je také indikace hraničních otáček motoru, kterou lze nastavit prostřednictvím palubního počítače ve stylu Imprezy STI.

U pumpy se budete smát podobně, jako za volantem. Ani okruhové ježdění totiž nevyžene spotřebu přes dvacetilitrovou hranici, o čemž by si mohli současné sportovní vozy nechat jen zdát. Klidným tempem lze naopak jezdit klidně i do 8 litrů na 100 kilometrů.

Řízení je ukázkově přesné, pravděpodobně kvůli zimnímu obutí testovaného vozu se ale zdálo trochu přeposilované. Věříme ale, že na letních pneumatikách bude stejně tak dobré, jako třeba v novém Porsche 911, které také používá elektronický posilovač.

Resumé

Přestože jsem slyšel kritiku týkající se nedostatku výkonu, mám na věc opačný názor. U Toyoty GT86 si totiž rychlost musíte zasloužit, jako tomu bývalo v minulosti. Pracovat s motorem v optimálním pásmu otáček (5-7 tis) je pochopitelně daleko náročnější, než spoléhat na turbodmychadlo při každém výjezdu ze zatáčky. Nakonec sami uznáte, že je to velká zábava, která Toyotu GT86 řadí mezi perfektní sportovní auto současnosti.

Tým AUTOiNDEX.cz