• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Jakoby to nebylo málo, můžete již tak dobrou standardní verzi opentlit vyloženě závodním náčiním jako například samosvorným diferenciálem, podvozkem CUP, sportovními sedadly Recaro, sportovními brzdami Brembo a pohlednými devatenáctipalcovými koly. Mégane RS jsme prověřili opravdu důkladně a v rámci testu se proháněl i po Nürburgringu, kde dodnes nese titul nejrychlejší předokolky na okruhu.

Design 1A

Sériový Mégane je na pohled velmi pěkné auto, obzvláště variantě kupé to zatraceně sluší. Verze RS jakoby však sjela ze závodního okruhu. Nevěřícím Tomášům, kteří očekávají dle možnosti příplatkových bodykitů ostatních konkurentů pod kapotou udýchanou jedna dvojku s turbem, stačí pohled pod obrovská kola s fantastickým designem. Ne, tyhle brzdy ani další egostimulátory tu opravdu nejsou pro legraci. Jako celek působí Mégane RS neuvěřitelné rychle i na parkovišti před McDonaldem.

Boční silueta vozu navozuje efekt rozmazanosti vozu, jako kdyby jel i když stojí, na čemž má lví podíl černo červená kombinace a ostré hrany karoserie, které zvláštním způsobem lámou světelné paprsky. Zadní pohled dá ihned vyniknout středové výfukové koncovce a funkčnímu difuzoru. Snad jen přední část vozu oproti standardní verzi mate výkonem a působí poněkud obyčejně, přičemž situaci nezachrání ani červené lemování ve spodní části nárazníku s integrovaným ledkovým denním svícením.

Prostě Mégane

Po usednutí do interiéru možná v první chvíli ucítíte lehké zklamání. Kromě sportovních sedadel Recaro a žlutého proužku na volantu, který značí po vzoru rallyových speciálů nulovou polohu volantu, totiž nic nenasvědčuje tomu, s jakým autem máte čest. Hliníkové pedály má dnes každá druhá Fabie HTP, šedě podbarvený otáčkoměr, či žluté bezpečnostní pásy připomínají rádoby tuning z levného internetového obchodu. Stačí ovšem chvíle jízdy a rychle vám dojde, jak je to zbytečné.

K vytvoření sportovní atmosféry nemusí nutně sloužit někdy až kýčovitý interiér, alfou a omegou vždy zůstává motor, podvozek. Nejvýraznějším a zároveň nejdůležitějším prvkem interiéru můžeme označit zmiňovaná Recara, která sice výrazně snižují komfort nastupování, ovšem po usazení sbírají jen pozitiva. Perfektně drží tělo v zatáčkách, a co můžeme označit za velký klad, jsou docela pohodlná i na delší trasy. Zbytek vozu se nezměnil, nese tedy klady i zápory Renaltu Mégane kupé.

Odmocnina z downsizingu

Pod kapotou Méganu RS vládne osvědčený dvoulitr s turbodmychadlem, které má původ v divizi Renault Trucks. Zapomeňte na čtrnáctistovky s několika turby nebo kompresory. Tady výkon berou vážně. Svými 265 koňmi se blíží na dohled ikonické Impreze WRX STI.

Ne, opravdu tato auta nebudeme porovnávat, ale až si z vás bude chtít udělat nějaký naleštěný majitel zmiňované Imprezy dobrý den, věřte, že první kam po překvapivě vyrovnané honičce pojede, bude servis Subaru v domnění, že má rozbité turbo. Mégane RS je totiž pekelně rychlý. Již od středních otáček způsobí kontakt plynového pedálu s koberečkem na podlaze masivní zátah, kterému atmosférické motory prostě nemohou nikdy konkurovat.

Nehledejte po interiéru přepínání jízdních režimů nebo nastavení tlumičů. Tlačítko, které má budit v Méganu hrůzu není žádné jiné, než obyčejný spínač stabilizace. Po její deaktivaci se totiž aktivuje režim sport, který výrazně přiostří reakce na plyn, pozmění charakteristiku motoru a nastávají řidičské orgie. Kdo není na okruhu, nebo na cestě kterou velmi dobře zná, dráždí kobru bosou nohou. Jediné co vás v tu chvíli může zachránit je kontrolka palivoměru, neboť při ostrém tempu mizí z nádrže více než dvacet litrů Naturalu a vy se nesoustředíte na nic jiného než na přeřazování rychlostních stupňů, neboť vytáčení motoru probíhá v ostrém režimu neuvěřitelně rychle.

Při pohledu na spotřebu si Mégane RS nestojí kdovíjak špatně ani v běžném provozu, na čemž mají velký podíl relativně dlouhé převody. Tuzemský dálniční limit znamená otáčky na hranici tří tisíc a okamžitá spotřeba koketuje s devítilitrovou hranicí. Vyloženě defenzivní devadesátka odebírá kolem šesti litrů, což je na 265 plnokrevníků opravdu parádní výsledek.

Za zmínku jistě stojí i velmi dobrá pružnost z nízkých otáček, která se v současnosti stává díky downsizingu historií. Názorným příkladem budiž velmi ochotná akcelerace na nejvyšší převodový stupeň i z otáček na hranici jednoho tisíce. Dvoulitrový turbomotor se Renaultu opravdu povedl.

CUP – šálek sportovního svezení

Jen naprostý blázen by si kupoval Mégane RS s podvozkem CUP očekávajíc komfortní jízdu. Řekneme to na rovinu. Zde se žádný zázrak nestal. Podvozek je velmi tvrdý, maximální zdvih tlumičů dosahuje výšky kovové padesátikoruny. Cvakání čelistí na městské dlažbě ovšem bohatě vynahradí jízdní vlastnosti na nepříliš rozbité silnici. Nezáleží na tom, jestli zrovna kroužíte okresky za Karlštejnem, dovádíte na Nürburgringu, nebo jedete po silnici první třídy v okolí Máchova jezera. Přilnavost a směrová stabilita vás jednoduše dostanou.

Způsob a hlavně chuť s jakými se RSko vrhá do zatáček, přivodí i náročnějšímu „závodníkovi“ úsměv od ucha k uchu. Strmé řízení s příjemným odporem posilovače a překvapivě dobrou schopností informovat o tom, co se děje pod koly pocity blaženosti jen umocňují.

Když se náhodou moc rozvášníte, skvělá příplatková Bremba toho hodně zachrání a o nějakém vadnutí nemůže být řeč ani v případě velmi ostré jízdy. Musíme pochválit i váhové rozložení. Mégane RS je velmi hravé, zábavné auto, za každé situace perfektně čitelné, na limitu spíše neutrální.

Resumé

Mégane RS je v dané specifikaci ryzím sportovním náčiním. Nenabídne komfort ani plavnou jízdu, nenabídne praktičnost. Co ovšem rozdává milovníkovi rychlé jízdy, jsou sportovní zážitky a tuny vyplaveného adrenalinu, které naleznete pouze ve vyloženě sportovních vozech. To vše za přijatelné peníze.

Tým AUTOiNDEX.cz