• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Troufáme si tvrdit, že Volvo XC60 už velmi dobře známe, takže nemá smysl obcházet auto s metrem v ruce. Ostatně větší rozsah informací lze nalézt v sérii několika předchozích redakčních testů právě tohoto modelu.

Hlavním důvodem pro tento test byl především zmiňovaný posílený pětiválec D5 a v neposlední řadě také sympatická výbava Ocean Race, se kterou se v xc-šedesátce setkáváme poprvé.

Cenový trhák Ocean Race?

Výbava Ocean Race je svým způsobem nejen jedinečná, ale také relativně výhodná. Cenově se nachází někde mezi variantou Momentum a Summum a samozřejmě ji nechybí ani charakteristické prvky, které velice elegantním způsobem připomínají náročný závod jachet na moři. O co se konkrétně jedná?

Lak karosérie lze zvolit buď modrý (Ocean Blue II) nebo metalicky stříbrný (Electric). Jedinečným designem se chlubí osmnáctipalcová kola a praktickou stránku doplňují střešní ližiny. Lahůdkou exteriéru je pak emblém Volvo Ocean Race na předním nárazníku.

V interiéru hýčká posádku kožené čalounění s velmi originálním křížovým stehem, který se používá právě u plachetnic. Pohodlná sedadla jsou u Volva samozřejmostí, v rámci výbavy Ocean Race byly navíc ozdobeny charakteristickým logem.

Dekorem v podobě hliníku se nešetřilo, vždyť minimalistický design a studené materiály skvěle korespondují s mořem. Samozřejmostí jsou podlahové rohože s detaily z hliníku nebo unikátní hliníkové obložení středového panelu.

Originální je rovněž dekor na dveřích v provedení Volvo Ocean Race či kryt zavazadlového prostoru s námořnicky vyhlížejícím křížovým stehem a tištěným názvem této outdoorové výbavy.

Interiér působí celkově modernějším dojmem a to díky použití hliníkových dekorů místo dřevěných výplní, které většinou vypadá poněkud zastarale. Pro zákazníky, kteří jsou s vodními sporty spjatí celý život, může navíc být takto pojatý interiér velmi inspirativní. Je třeba také uvést, že právě výbava Ocean Race perfektně koresponduje s novodobým pojetím Volva, jako bezpečného vozu s moderním designem, který však nepůsobí ani fádně ale ani příliš vyzývavě či chcete-li agresivně.

Komfortu interiéru jinak nelze nic vytknout. Volant je nastavitelný v obou směrech a širokém rozsahu. Elektricky seřiditelná sedadla integrují příjemné měkké polštáře do tuhého základu. Grafické zpracování displejů palubního počítače ve středu obou kruhových ukazatelů by sice mohlo být lepší, pochvalu si ale systém zaslouží za to, že s řidičem komunikuje česky.

Středový panel je doslova „zasypán“ množstvím tlačítek a ovladačů, časem si však zvyknete na logiku ovládání všech důležitých funkcí. Pro navigační systém je navíc k dispozici i dálkový ovladač. O jeho smysluplnosti bychom však mohli dlouho diskutovat…

Opět silnější D5 a podvozek beze změn

Pětiválcové bi-turbo (ano, skutečně má tento nafťák dvě turba) posílilo o 7 kW a 20 N. m (v kombinaci s automatem) oproti předchozí variantě D5, která byla představená před dvěma lety. Nárůst výkonu a největšího točivého momentu byl způsoben řadou drobných změn. A výsledek?

Mimo papírových hodnot 158 kW a 440 N.m se i pocitově jedná o změnu k lepšímu. Pětiválec má stále velice zajímavý zvuk, a pokud ho nebudete příliš vytáčet, panuje v kabině příjemné ticho. Spotřeba je o něco vyšší než u konkurence ze stáje Audi, BMW či Mercedesu. Ve městě počítejte s odběrem kolem 10 litrů, mimo město se dostanete k šestilitrové hranici. Při dálničním limitu 130 km/h (2450 ot/min) odebírá motor z nádrže kolem 7,8 litrů nafty každých sto kilometrů. Svůj podíl na vyšší spotřebě má hlavně hmotnost tohoto SUV, která činí 1815 kilogramů.

Oproti konkurenci v segmentu vznětových dvoulitrů je ale motor o něco výkonnější a například hodnota zrychlení z 0 na 100 km/h za 8,3 sekundy nezní vůbec špatně. Musíme si ale uvědomit, že motor má o jeden válec navíc a nezanedbatelný je i rozdíl ve zdvihovém objemu. Volvu naopak chybí v nabídce dieselový šestiválec, který zmiňovaná konkurence z prémiových řad má.

Šestistupňový automat pracuje poměrně efektivně, rychlostí řazení však za konkurencí trochu zaostává. Navíc ještě využívá měniče točivého momentu, takže jsou otáčky motoru mnohdy vyšší, než by bylo při dané rychlosti odpovídající. Zvuková kulisa (a spotřeba) při snaze o dynamickou jízdu tedy není příliš okouzlující.

Podvozek je určitým kompromisem mezi komfortem a stabilitou, takže na houpavý projev známý z modelu XC70 zapomeňte. Na druhou stranu třeba takový Ford Kuga zvládá obě disciplíny lépe. S větším klidem zvládá průjezd výmolů a jeho podvozek není pouze tužší, ale hlavně agilnější. To u volva úplně neplatí, můžeme však říci, že se těmto vlastnostem blíží. Na rozdíl od fordu zase nese o pár set kil prémiové „hmoty“ navíc včetně maximální bezpečností výbavy, jakou si dnes umíme vůbec představit.

Resumé

Volvo XC60 vychází o něco levněji, než konkurenční prémiová SUV, jako je např. X3, Q5 či GLK. Odůvodnit to lze snad tím, že Volvo obecně nenabízí takovou škálu motorů a některé kategorie mu zcela chybí (viz zmiňovaný šestiválcový diesel).

Chladný severský design je však stále v oblibě a zdá se, že si zákazníci stále velmi cení vysoké úrovně pasivní a aktivní bezpečnosti. Volvo navíc svým umírněným ztvárněním příliš nedává najevo luxus. Tedy alespoň tím „německým“ způsobem, který někdy působí až příliš agresivně a okázale.

Tým AUTOiNDEX.cz