• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Volvo udrželo koncepci kombi do sněhové kalamity více než deset let a dá se říci, že je dnes znovu šik. Jen by se v dnešní moderní automobilové hantýrce mělo přejmenovat na název s obsahem Cross či Scout. Otestovali jsme XC70 s pětiválcovým dvoulitrovým turbodieselem D3, ekologickým přívlastkem DRIVe a pohonem předních kol.

Když ledovce roztají.

Jednou z mála věcí, které se vždy daly Volvu vytknout byl poněkud fádní design, a přestože poslední generace XC70 nevyniká v počtu designových bonbónků, určitě na ulici ostudu dělat nebude. Přední část vozu zaujme kromě slušivých světlometů opravdu praktickým oplastováním předního nárazníku, které navíc dobře vypadá. Nenechte se zmást stříbrnou lištou pod spodním grilem vozu a rámečkem u mlhovek. Přestože XC70 patří k luxusní společnosti, jedná se pouze o lakovaný plast.

„Plovoucí středová konzola uvnitř auta zastupuje netradiční modernu, která je dobře známá návštěvníkům obchodního domu Ikea.“

Boční profil vozu nás ne zaujal, ale fascinoval. Takhle klasické, typicky učebnicové tvary karoserie kombi jsme neviděli od devadesátých let. Žádné svažování karoserie, žádné designové výlevy při tvarování oken. Dominantu zadní části vozu určí každý fanoušek značky, aniž by auto kdy v životě viděl. Co by to bylo za kombi od Volva, kdyby nemělo typické vertikální světlomety a jméno značky na víku kufru. XC70 k tomu přidalo masivní černý nárazník se stříbrným dekorem a rozměrné okno pátých dveří zaručující dobrý výhled vzad.

Luxus ze severu.

Interiér Volva XC70 patří bezpochyby k největším kladům celého automobilu. Chladná severská architektura působí jako by byla vytesaná z ledu a kamene, což vytváří největší rozdíl oproti německé konkurenci. Volva jsou asi jediná auta, kde si po usednutí do interiéru na první pohled nevšimnete plastových částí. Hliníkové či dřevěné dekory jsou totiž tak fantasticky zpracované a nápadité, že jen málokteré oko zaregistruje něco jiného.

Testovaný vůz ve světle pískovém odstínu s hliníkovými dekory působil jako showcar někde v autosalonu, do kterého můžete vstoupit pouze v přezůvkách. Plovoucí středová konzola uvnitř auta zastupuje netradiční modernu, která je dobře známá návštěvníkům obchodního domu Ikea. Po usednutí do rozměrných sedadel čalouněných měkkou kůží budete s vráskou na čele přemýšlet, jestli vůbec můžou existovat nějaká lepší.

Volant vám svůj průměr kormidla zaoceánského parníku rychle vynahradí optimální šířkou a přehlednými multifunkčními tlačítky. Kaplička přístrojů vypadá na první pohled díky seskupení rychloměr a otáčkoměr nedostatečně, ovšem uprostřed každého z nich nalezneme informační displeje, které zobrazují zbytek provozních údajů.

„Vzhledem ke schopnostem současných LCD panelů i samotných navigací, kde se stává 3D zobrazení v luxusní třídě naprosto běžným, by se mělo Volvo opravdu zamyslet nad inovací.“

Zmiňovaný středový tunel působí díky promyšlenému rozmístění jednotlivých tlačítek luxusně a nevadí ani jejich titěrná velikost. Drtivá většina z nich má totiž jen jednu funkci a velmi rychle v nich naleznete systém ovládání. Zklamání způsobila grafika navigačního systému. Vzhledem ke schopnostem současných LCD panelů i samotných navigací, kde se stává 3D zobrazení v luxusní třídě naprosto běžným, by se mělo Volvo opravdu zamyslet nad inovací. Obzvláště za cenu přesahující 70 tisíc korun, kterou musíte v nižších výbavách za navigaci zaplatit.

Zadní sedadla jsou neméně pohodlná oproti těm předním, místo pro nohy v rámci třídy a určení dostačující (bez ohledu na rozměry řidiče či spolujezdce). Zavazadlový prostor disponuje sympatickými 555 litry, avšak díky potenciálu pro pohon všech kol je nezvykle mělký.

Bezpečnost nadevše (i nad výbavu)

Samostatnou kapitolu si v případě Volva zaslouží výbava. Nechceme z určitého důvodu rovnou psát bezpečnostní, ale k tomu o pár řádek dál. Co se týče bezpečnosti, platí Volvo již od osmdesátých let za pomyslný etalon a nikdo to nikdy nezpochybňoval. Například dle měřítek institutu Euro NCAP mělo malé Volvo S40 v roce 1997 čtyři hvězdičky z pěti možných, mezitím co hlavní konkurenti Mercedes Benz C class a BMW 3 měli pouze alarmující dvě hvězdičky.

Pokud se vrátíme do současnosti, musíme opět smeknout. Testované Volvo XC70 disponuje extrémně pokrokovými systémy jako poslední modifikace SIPS (aktivní ochrana při nárazu, podobné jako PreSafe u Mercedesu), na vypsání armády AirBagů by nám nestačil prostor pro článek. Mimo jiné má Volvo v základní výbavě sytém hlídání mrtvého úhlu (u konkurence většinou za příplatek), asistenta pro udržování vozu v jízdním pruhu, a dokonce i radar v přední části vozu hlídající provoz před autem, s možností úplného zastavení v případě kolize. Vskutku impozantní, jaké nároky klade automobilka na bezpečnost.

„Pětiválec se do 1400 otáček za minutu zrovna nepředře, ale po překročení této hranice, když už má turbodmychadlo dostatečný tlak, foukne do plachet s překvapivou razancí blízkou spíše šestiválcům.“

Druhou stranou mince se však může stát luxusní komfortní výbava. Oproti německým konkurentům můžete při koupi Volva zapomenout na odvětrávaná či masážní sedadla, televizní tuner, multimediální rozhraní, ambientní osvětlení interiéru, automatický parkovací systém, čtyřzónovou klimatizaci atp. Ano, pro většinu lidí „prkotiny“. Ovšem nacházíme se v luxusnějších vodách, a když už dnes i Citroen C4, hatchback nižší střední třídy, může mít masážní sedadlo řidiče, je to trochu s podivem, když si uvědomíme, že by mělo Volvo konkurovat Mercedesu E class, BMW 5 či Audi A6.

Jeden navíc

Testované Volvo bylo vybaveno moderním dvoulitrovým naftovým pětiválcem, který automobilka interně označuje D3, disponujícím ne zrovna oslnivými 120 kW a dobrým točivým momentem 400 Nm v širokém rozmezí otáček (1400-2850 ot./min). Vzhledem k tomu, že Volvo vážilo v testované variantě opulentních 1854 kg, upadli jsme trochu do deprese. Praktická zkušenost s tímto motorem ovšem vyložila na stůl jiné karty, než jsme čekali. Pětiválec se do 1400 otáček za minutu zrovna nepředře, ale po překročení této hranice, když už má turbodmychadlo dostatečný tlak, foukne do plachet s překvapivou razancí blízkou spíše šestiválcům.

Taktéž kultivovaností nedosahuje pětiválec kvalit objemnější šestiválcové konkurence, ale jeho jadrný zvukový projev je zhruba o sto procent sympatičtější než úsporné čtyřválce. Jedinou položkou, kterou se s nimi může rovnat, je spotřeba. Ryze městský provoz znamenal odběr kolem 9,5 litru na každých sto kilometrů a po opuštění aglomerace začala spotřeba vlivem vhodného zpřevodování šestistupňové skříně rychle klesat.

Dálniční provoz na českém limitu znamená odběr 6-7 litrů, klidná jízda po okresních silnicích vykouzlí na palubním počítači hodnoty začínající pětkou. To vše u vozu se světlou výškou 21 cm. Pokud motoru promineme částečnou letargii v opravdu nízkých otáčkách, jedná se o velmi, velmi povedený motor.

Pohodlně a jistě

Nebudeme vás napínat. Jízdní vlastnosti XC70 jsou přesně takové, jaké bude většina majitelů žádat. Tlumení nerovností funguje na jedničku a rázy kol do karoserie jakoby neexistovaly. Snad až na krátké podélné nerovnosti, kdy pérování nestačí odfiltrovat úplně vše, je komfort velmi dobrý. K této charakteristice si přidejte jisté jízdní vlastnosti v zatáčkách bez výrazných náklonů, a z rovnice vám vyjde jeden z nejuniverzálnějších nehydraulických podvozků.

„Volvo je pro řidiče, kteří nikam nespěchají, nehledají zbytečnosti a dokážou si užívat luxusu. Stejně takové je i XC70.“

Terénní schopnosti XC70 bychom v testované variantě s pohonem pouze předních kol nijak zvlášť nerozebírali. Elektronická náhražka samosvorného diferenciálu pracuje v kombinaci s relativně těžkou přídí velmi dobře, a pokud se nebudete pouštět do hlubšího sněhu nebo bahna, určitě nezapadnete.

Na druhou stranu je dobré poznamenat, že Volvo XC70 stejně velký potenciál pro jízdu v terénu nemá. Nájezdové úhly 19 a 24 stupňů zdolávání motokrosové trati nedovolí a obří rozvor kol s délkou 2815 mm degraduje slušnou světlou výšku na nutnost, tedy pokud nechcete nechat auto stát „na břiše“ už ve sjezdu k polní cestě.

Resumé

Za volantem Volva jen málokdy uvidíte řidiče ve věku 25-40 let. Pokud ano, má ho na 99% jen půjčené. Volvo je totiž pro řidiče, kteří nikam nespěchají, nehledají zbytečnosti a dokážou si užívat luxusu. Stejně takové je i XC70. Nabídne svému majiteli komfortní svezení, špičkovou atmosféru na palubě, bezpečnost a prestiž značky.

Testované provedení s pohonem jedné nápravy nám v kombinaci s oplastovanou karosérií a světlou výškou smysl zrovna dvakrát nedává, neboť jistota na sněhu, či v místech se zhoršenou trakcí dle našeho názoru za 0,5 litru ekologie na sto kilometrů nestojí. Nebo snad znáte někoho, kdo si koupí automobil se zvýšenou světlostí jen do města nebo na dálnici? Pokud ano, pak měníme názor.

Při druhém pohledu na věc je jasné, že hlavní roli při volbě varianty XC70 D3 DRIVe bude hrát image „drsného“ crossoveru a také fakt, že majitel prostě pohon všech kol nepotřebuje. V tomto případě alespoň ušetří oproti variantě D3 AWD 60 tisíc korun na pořizovací ceně.

Tým AUTOiNDEX.cz