Honda Civic 1.8 GT - pubertální Type-R (TEST)

Hondu Civic můžeme s klidem označit malým neúnavným veteránem, který se objevuje na světových trzích již od roku 1972, kdy Honda uvedla jeho první generaci.

Současná osmá generace se představila na našem trhu již v roce 2006 a o pestré nabídce této modelové řady vypovídají varianty, jako je extrémně úsporná verze Hybrid či sportovní Type-R. Posledně jmenované se bohužel nedávno stala osudným přísná norma Euro 5.

Námi testovaná limitovaná série GT vychází ze standardního modelu s motorem o objemu 1.8 litru, oproti kterému přidává sportovní mřížku chladiče, polokožená sedadla, sedmnáctipalcová litá kola v barvě tmavého chromu i pozměněné nastavení podvozku (a teď se podržte, komfortnějšímu).

Motor a šestistupňová manuální převodovka zůstaly beze změn. Design Civicu je jednoduše řečeno jiný. Popisovat všechny zajímavé detaily, oproti kterým se liší od další konkurence, by zabralo místa asi jako soudní spisy o Jiřím Kájínkovi.

Směrodatným faktem tedy zůstává, že se líbí a i po pěti letech na trhu působí svěže, sportovně a nezřídka kdy můžete zažít situaci, že se za vámi na ulici někdo otočí. Vždyť je také proč.

Nezvykle krátká přední část tvořená z agresivně tvarovaných širokých světlometů a masivní nárazník s trojúhelníkovými mlhovkami působí v kombinaci s výrazně skloněnou kapotou, které nechybí efektní prolis navazující na emblém značky, nezvykle i na dnešní dobu.

Snad ještě výstředněji působí zadní část vozu, kde najdeme kromě dvou trojúhelníkových (falešných) koncovek výfukového potrubí zadní světlomety po celé šířce vozu a originálně dělené zadní okno včetně integrovaného brzdového světla.

Z bočního profilu vyniká otevírání zadních dveří á la Alfa Romeo (či pokud chcete Seat Leon) navozující dojem kupé. Opravdu bychom se nedivili, kdyby nad takto odvážným (a povedeným) počinem kroutili i francouzští designéři hlavou.

Po usednutí do interiéru futuristické hrátky rozhodně nekončí. Architektura palubní desky, při jejíž tvorbě se designéři inspirovali nejspíše za hranicemi naší galaxie, působí na fotkách sice poněkud komplikovaně, ale opak je pravdou.

Ve skutečnosti je velmi praktická, protože rychloměr i otáčkoměr jsou umístěny přímo v zorném úhlu řidiče a na odečtení obou údajů stačí jen jeden pohled. Hlavní kaplička přístrojů, ve které nalezneme právě dominantní otáčkoměr, navíc obsahuje displej palubního počítače, zobrazované údaje jsou však bohužel dosti malé a na jejich přečtení je potřeba oko detektiva.

Obsluha klimatizace nebo autorádia se stane velmi rychle, i přes poněkud nestandardní umístění, hračkou a vy se můžete kochat pohledem na zajímavé ztvárnění řadicí páky. Sedadla, která jsou ve verzi GT částečně obšita kůží, se mohou pochlubit dobrou délkou sedáku i tuhostí. Mile nás potěšily opěrky hlavy, neboť jako jedny z mála opravdu plnily svoji funkci.

Po usednutí na zadní sedadla vám trochu dojde, proč u Hondy rafinovaně schovávají zadní kliky. Prostornost je přímo závislá na tom, kdo před vámi sedí, ale už ve chvíli, kdy bude řidič měřit více jak 180 cm, budou muset jedinci trpící klaustrofobií spolykat svoji denní dávku léků. Jako naddimenzovaný můžeme naopak hodnotit zavazadlový prostor, neboť má hodnotu velmi solidních 415 litrů.

Multifunkční volant mající ideální průměr i tloušťku dobře padne do ruky a vy začnete brzy pošilhávat po rudém tlačítku start, kterým se dá spouštět pohonná jednotka, v touze vyrazit. Zážehový čtyřválec o objemu 1.8 litru naladěný na pěkných 103 kW při 6300 ot./min určitě slibované sportovní choutky nezkazí.

Motoráři Hondy mu v kolébce, jak také jinak že, přisoudili lásku k otáčkám, o které vypovídá hodnota maximálního točivého momentu 174 Nm až při 4300 ot /min. Motor slušně zatahuje už v nízkých otáčkách a jeho síla nastupuje velmi lineárně.

To nejlepší ze sebe však vydává za hranicí 5000 ot./min, kdy o udávaném výkonu nebudete pochybovat. Jediné co nám opravdu chybělo, byl starý dobrý projev VTECu v nejvyšších otáčkách, čímž myslíme nepřehlédnutelné ožití motoru v pásmu kolem 5500 ot./min.

Dnešní trendy přeci jen velí uživatelskému komfortu, tedy lineárnímu zátahu od nejnižších otáček, což ale autu poněkud ubírá na pomyslné sportovnější auře. Spotřeba se příliš nelišila od údajů výrobce.

Městský provoz odebíral z nádrže přijatelných devět litrů na sto kilometrů, při jízdě po dálnici lze jezdit za 7,5 litrů a mimoměstské kochání barevnou podzimní přírodou jsme zakončili lehce za hranicí 6 litrů.

Šestistupňová manuální převodovka, která má na Hondu nezvykle dlouhé dráhy, fungovala bez problémů. Byla přesná, rychlá a ekonomická šestka srazila na dálničním limitu otáčky k 3500 ot./min.

V redakci jsme byli opravdu zvědaví na nové naladění podvozku, protože Honda ve svých prospektech nabízí ke sportovní edici nové komfortnější nastavení. Tak trochu paradox, nemyslíte? Výsledkem je totiž jeden z nejtužších podvozků ve třídě eliminující náklony karosérie v zatáčkách oproti totožnému modelu minulých ročníků výroby.

Výhradu máme proti citelnější nedotáčivosti v ostřejších zatáčkách a na nerovnostech odskakující zadní nápravě. Navíc přejezd tramvajových kolejí i četných omylů silničářů v podobě děr připomínajících pasti na slony doprovází nepříjemně znějící rázy od podvozku.

Jakmile ovšem vyjedete na kvalitnější silnici, začne vás Civic bavit. Řízení je krásně přesné a jeho strmý převod nemá ve třídě konkurenta. Ford Focus, který je považován za etalon třídy právě v oblasti řízení, nabízí oproti Civicu snad jen lepší komunikativnost.

Limitovaná edice GT by se dala jednoduše označit za jednu z výbav přidávající několik estetických bonbónků. Abychom byli upřímní, koupě Civicu dává bez pochyby smysl a to dvakrát, pokud si rádi zařádíte cestou domů po klikaté okresce.

Tým AUTOiNDEX.cz