Lexus LS 600h L - když ve výbavě chybí už jen řidič... (TEST)

Japonské automobilky mají s hybridním ústrojím již mnohaleté zkušenosti. Mezitím co pro drtivou většinu konkurence znamenají „úsporná auta“ spojení automobilu s turbodieselem, v Zemi vycházejícího slunce, kde úsporný znamená zároveň ekologický, jdou již od začátku devadesátých let trochu odlišnou cestou.

Asi za největší ikonu hybridních automobilů můžeme považovat Toyotu Prius. Tento „full hybrid“ prodávající se „masově“ již od roku 1997, změnil pohled na úsporné automobily.

Jednalo se o 4,25 m dlouhý sedan k jehož pohonu sloužil benzínový čtyřválec o objemu 1,5 litru a výkonu 43 kW spojený s elektromotorem o výkonu 30 kW a točivým momentem 305 Nm (!!!) prakticky od nulových otáček. Dnes má již Toyota (potažmo její prémiová divize Lexus původně určená výhradně pro severoamerický trh) na svém kontě třetí generaci Priusu, těšící se neustále se zvyšující oblibě a mnoho modelových variant s hrdým označením „HYBRID“ využívajících stejný druh pohonu.

Ano, jistě jste slyšeli o hrůzných spotřebách, které naprosto nekorespondují se zaměřením auta, o líné akceleraci a praktické nevyužitelnosti. Problém bychom však hledali jinde. Neříkáme, že auta s tímto druhem pohonu jsou za každou cenu úsporná.

Přeloženo pro Evropany, tato auta nejsou úspornější než turbodiesely a v žádném případě ne při rychlých dálničních přesunech. Ale umí být úsporná, pokud řidič ví, jak je řídit. Stejně jako efektivní jízda s naftovým, či benzinovým motorem vyžaduje od řidiče určitý specifický přístup, také jízda s hybridním pohonem na něj klade jisté nároky.

Vlastnosti právě tohoto pohonu jsou specifické a při snaze o úspornou jízdu s ním nelze jezdit jako s čistě benzínovým motorem, což shledáváme jako největší problém nemalé kritiky při redakčních testech mnohých novinářů. Největší potenciál hybridů, je směřován do přeplněných měst, kde je potřeba popojíždět při velmi malých rychlostech.

Ještě před pár lety braly tento druh pohonu (benzínový motor + elektromotor) evropské automobilky jako ztrátu času díky, v porovnání s diesely, nepříliš oslnivé spotřebě při praktickém provozu, malé kapacitě baterií a s tím související problematikou chlazení a bezpečnosti elektrického okruhu s vysokým napětím.

Dnes tohoto principu pohonu začíná (překvapivě) využívat stále více věhlasných automobilek, ať už se jedná o Mercedes-Benz, Porsche, Ford, či koncern Volkswagen atp. Není ale pochyb o tom, že právě Toyota/Lexus má s hybridním pohonem zkušeností nejvíce.

O Lexusu třídy LS můžeme slýchat od roku 1990, kdy byl uveden (kromě domácího japonského trhu) na americký trh. Jedná se o luxusní limuzínu, která si okamžitě získala velké množství příznivců svým precizně zpracovaným interiérem, komfortem a pověstnou akustickou pohodou na palubě. Zhruba od roku 2000 začala značka Lexus expandovat i do Evropy, aby kvalitními automobily zhýčkané zákazníky přesvědčila o svých přednostech. Připomeňme si hlavní konkurenty testovaného Lexusu LS, mezi které patří například Audi A8, Mercedes Benz třídy S, BMW řady 7 či Jaguar XJ.

Pro rok 2010 připravil Lexus facelift modelu LS600h, který se dotkl jak exteriéru v podobě nového „grilu“, zrcátek s integrovanými směrovkami a předního nárazníku, tak interiéru kde můžeme nyní v kapličce přístrojů najít velké multifunkční displeje nahrazující klasické budíky. V rámci prodloužené verze „L“ vybavené špičkovým příplatkovým relaxačním paketem pro zadní sedadla (+160 tisíc korun) se barevný širokoúhlý displej nově přesunul na středovou konzolu.

U ostatních provedení s nadstandardní výbavou zůstává obrazovka zabudovaná do obložení stropu. Vzhled automobilu působí velmi majestátně a reprezentativně. Chromem se v Japonsku rozhodně nešetřilo, avšak musíme podotknout, že vše vypadá vkusně a nepřeplácaně.

Přední část nezapře relativně dynamický vzhled díky velké masce chladiče a širokým světlometům, využívajícím pro potkávací světla technologii LED. Z bočního profilu působí limuzína opravdu mohutným dojmem a je hned jasné, že před vámi stojí pořádný kus auta. Poněkud zklamání způsobí zadní část vozu.

Kdyby jí nezdobila dvojice chromovaných koncovek výfukového potrubí, budete si jistě myslet, že před vámi stojí „nějaká větší Toyota“. Pokud bychom záď porovnali například s Toyotou Avensis, bylo by to hledání rozdílů hodné detektiva. Interiér je klasicky japonský a splňuje velmi přísné nároky značky Lexus. Můžeme tedy očekávat na výsost kvalitní materiály i zpracování.

Obdivovali jsme například potažení přístrojové desky kvalitní kůží (+90 tisíc korun), pravé skvěle vypadající dřevo nebo slícování jednotlivých dílů s mezerami, kterými by neproletěl elektron, aniž by si odřel záda.

Přívlastku japonský však rozumějte tak, že je poněkud bez atmosféry. Oproti německým konkurentům na vás po nasednutí přístrojová deska prostě „nedýchne“ takovým pocitem exkluzivity. Podívejme se například na zdánlivou maličkost, jakou je osvětlení interiéru.

Automobilky se v luxusních vozech předhání v co nejvíce efektním osvětlení, ať už za jízdy či při vystupování. V Lexusu funguje stylem „tady to svítí, tady a tady“, ale divadelní přítmí s designovým podsvětlením ledasčeho tu trochu chybí. Zkrátka modelová řada LS už není nejmladší a pomocí faceliftu nelze předělat vše. Ale už pryč od kritiky, neboť na ní je „LSko“ moc dobré auto. Bylo stvořeno pro dlouhé a pohodlné cestování, což mu jde na výbornou.

Interiér posádku hýčká nezvykle širokými pohodlnými sedadly a pohledný volant s relativně velkým průměrem dává jasně najevo, že na závody jsou jiná auta.

Středový tunel zeje oproti konkurentům prázdnotou a vy můžete počítat letokruhy na dřevěném dekoru za poslechu úžasně znějící audiosoupravy Mark Levinson s devatenácti reproduktory.

Obsluha sedmipalcového multifunkčního displeje je ze staré školy, takže se stává rychle hračkou.

Má jemnou, i když ne zrovna nápaditou, grafiku a vy můžete sledovat (po zvyku Priusu) činnost hybridního ústrojí nebo navigaci. Co nás ve výbavě Lexusu překvapilo, byla absence televizního tuneru. Jinou dimenzí se dají nazvat zadní sedadla. Ano, testujeme sice verzi „long“, ale způsob jakým dokáže Lexus hýčkat zadní cestující je jen těžko uvěřitelný. Upřímně tvrdíme, že Lexus LS působí po dlouhé době jako pravověrná limuzína, ke které patří najatý řidič natolik, až bychom ho čekali v příplatkové výbavě.

Sedadla nabízí se zmiňovaným relaxačním paketem elektrickou podpěru pro nohy, masážní a vibrační program, ovládání klimatizace čidlem teploty těla a v neposlední řadě zábavní sytém s barevnou devítipalcovou obrazovkou a DVD přehrávačem.

Po jízdě na zadních křeslech se již nikomu nebude chtít za volant. Podvozek sekunduje pohodě na palubě. Pro vzduchové pérování je díra neslušné slovo a jízda je až nezvykle plavná. Režimy nastavení elektronických tlumičů bychom přejmenovali ze „Sport a Comfort“ na „Dynamic a Superkomfort“.

I přes aktivaci režimu „Sport“ nemá Lexus zatáčky moc v lásce a hned při prvním průjezdu připomene svých 2,5 tuny. Tato charakteristika rozhodně není chybou, testujeme přeci luxusní limuzínu, avšak automobil by mohl mít ve zmiňovaném režimu o trochu větší jistotu. Nemile nás překvapil hluk od kol, který jako jediný narušoval pověstnou akustickou pohodu. Již od 130 km/h byl znatelný a například Mercedes Benz S je přinejhorším stejně hlučný.

Samotné řízení působí poněkud odtažitě a gumově, nejspíše kvůli použití sytému udržování v jízdním pruhu, které samo částečně koriguje volant dle krajnice.

Paket pokročilé přednárazové bezpečnostní výbavy (+155 tisíc korun) obsahuje kromě výše zmiňovaného systému ještě velmi účinný systém detekce překážek, monitorovací systém řidiče hlídající jeho „bdělost“ a pozornost, adaptivní tempomat, či nouzový asistent řízení.

Musíme uznat, že aktivní i pasivní bezpečnost vozidla je na špičkové úrovni. Pod kapotou pracoval pětilitrový osmiválec spojený s elektromotorem o celkovém (přepočteném) výkonu 327 kW (445 koní) a točivém momentu 520 Nm při 4000 ot./min., přičemž elektromotor byl schopen přidat dalších 300 Nm prakticky od nulových otáček. Výkon přenáší na vozovku bezstupňová převodovka E-CVT, včetně možnosti manuálního řazení pomocí osmi přednastavených stupňů, pomocí všech čtyř kol.

K dispozici jsou režimy PWR a Snow s ovládáním na středovém panelu pro maximální dynamiku resp. klidnou jízdu v zimních podmínkách. Lexusu LS 600h nechybí tlačítko „EV“ (vlevo od volantu) sloužící výhradně pro pohon pomocí elektromotoru, který však funguje pouze v nízkých rychlostech při citlivém ovládání plynového pedálu.

Novinkou je režim Eco Mode, jenž zaručí úspornější provoz díky efektivnějšímu dobíjení provozu klimatizační jednotky. Akcelerace je působivá a při pohledu na rychloměr bychom odhadovali hodnotu menší, než udávaných 6,3 sekundy při sprintu z klidu na 100 km/h.

Za velmi přesvědčivé můžeme označit pružné zrychlení, které je díky bezstupňové převodovce a bleskové aktivaci elektromotoru téměř okamžité. Pod plným plynem dokáže Lexus nezvykle rychle „obkroužit“ svůj rychloměr, navíc bez výraznějšího útlumu akcelerace ve vysokých rychostech. Celkové dynamické vlastnosti jsou bez pochyby největším trumfem, který má hybridní „LSko“ v rukávu oproti „úsporné“ konkurenci.

Navíc mimořádnou kultivovanost hybridního ústrojí korunovanou prakticky bezhlučnými rozjezdy vozu byste u velkoobjemových dieselů hledali marně. Posledním tématem je spotřeba. Nejvíce nás překvapila jízda po městě, při které jen zřídkakdy překročili výbornou osmilitrovou hranici, kterou mohou v praktickém režimu konkurenti jen tiše závidět.

Neméně působivá byla i spotřeba na dálnici, kde při dodržování českých limitů vykazoval palubní počítač (v závislosti na členitosti terénu) údaje v rozmezí 9 - 10,5 litru na 100 kilometrů.

Testovaná hybridní verze nás dokázala přesvědčit i po ekonomické stránce, která se i přes použití výkonného benzínového motoru držela na úrovni naftových šestiválců konkurence.

Vysokým výkonem a mimořádně kultivovaným chodem svého hybridního ústrojí navíc Lexus LS 600h L deklasuje prakticky jakoukoliv limuzínu spalující naftu a v neposlední řadě dokáže velmi přátelsky demonstrovat vytříbený styl svého majitele.

Tým AUTOiNDEX.cz