Pumpařova noční můra - BMW 520d (TEST)

BMW „pětkové“ řady můžeme vídat v showroomech již od roku 1972, kdy přišla na trh jeho první generace. Jedná se o vůz vyšší střední třídy, udávající po mnoho let měřítka, jak má automobil tohoto druhu vypadat.

Spolu s hlavními konkurenty v podobě Mercedesu třídy E a Audi A6 tvoří prodejní triumvirát klientely, vyžadující od svého vozu kvalitu, prestiž a špičkové použité technologie. Avšak i u této „svaté automobilové trojice“ můžeme nalézt určité odlišnosti.

Mercedes se snaží majitele hýčkat svým komfortem, aby si cestu mohl užít v tichu, klidu a mohl nenuceně přemýšlet, co bude vlastně dělat po příjezdu do bodu B. Audi A6 dali konstruktéři do vínku špičkový interiér a legendární pohon všech kol quattro, který vám dovolí zapomenout na roční období, či kvalitu povrchu. A BMW? V Mnichově se vám snaží udělat z cestování radost. Jednoduše řečeno vymysleli způsob, jak z mnohdy nudné jízdy vytvořit zážitek a zapojit vás do děje.

Při koupi jakékoli varianty dostanete jedny z nejlepších motorů vůbec (umístěné samozřejmě za přední nápravou), skvělé podvozky s ideálním rozložením hmotnosti 50/50 a interiér, který vám dá jasně najevo, že vy jste tu pánem. „Let the Game begin.“

Design nové pětky nemůžeme hodnotit jinak než kladně. Ztratil sice nepochopenou výstřední krásu designéra Christophera Bangla, kterého bychom si dovolili nazvat automobilovým Picassem, ale o to je to možná jednodušší.

Pětka působí velmi vyváženým, sportovním dojmem. Po celém obvodu karoserie zaujmou líbivé prolisy gradující na přední kapotě. Samozřejmostí jsou u značky BMW výrazné „ledvinky“ na přední masce sekundující ostře řezaným světlometům. Záď vozu působí, obzvláště v případě dvou koncovek výfukového potrubí, příjemně dynamicky a světlomety řešené pomocí LED trubic vypadají v noci opravdu efektně.

Po usednutí do interiéru je poznat nemalá inspirace větší „sedmičkou“ a to i v případě použitých materiálů, které jsou zase o malý kousek příjemnější na dotek i pohled.

Nejdůležitějším místem v BMW bylo vždy sedadlo řidiče a my musíme konstatovat, že tohle auto je zkrátka radost řídit. Prostor pro řidiče je místem za odměnu po perném dni v práci. Máte pocit, jakoby vás celé auto obklopilo a vy jste s ním byl přímo spojený.

Multifunkční volant obšitý jemnou kůží se skvěle drží, kaplička přístrojů je jednoduchá a přehledná bez zbytečných ukazatelů, středový sloupek je opět natočen k řidiči, ovládání komfortních prvků výbavy se stává během okamžiku naprosto intuitivním a joystick řadicí páky jen tvrdí sportovní charakter vozu.

A to jsme se ještě ani nerozjeli. Velmi dobrým pomocníkem nám byl příplatkový multimediální systém „Professional“, který má v případě navigace výbornou plastickou grafiku a trasy vypočítává rychlostí blesku. Zdokonalený systém iDrive s tlačítky rychlé volby je rovněž poměrně intuitivní a nastavení displeje nabízí poměrně velké možnosti (možnost zobrazení dvou oken vedle sebe v různých kombinacích tj. navigace + palubní počítač, audio + navigace apod.).

Zadní cestující budou jistě také spokojení. V Mercedesu třídy E najdeme sice o chlup více místa, ale i v BMW je jej dostatek, včetně prostoru nad hlavou. Kufr o velikosti 520 litrů má poněkud omezený prostor pro nakládání, je však kompenzován relativně nízkou nakládací hranou. Poněkud smutným kinem je příplatková výbava, kde si musíte pomalu připlácet i za klíčky od auta.

Víme, že je to v této společnosti, obzvláště německé, dobrým zvykem, ale abychom si museli ve vyšší střední třídě zaplatit za automatickou klimatizaci (+ 10 500 Kč), to je docela silná káva. Čekali bychom, že budeme muset přihazovat spíše za to, abychom jí neměli, neboť chápeme, že jsou stále lidé, kterým více vyhovuje klimatizace manuální. A tak to máte bohužel se vším.

Základní výbava je lákavá asi jako krabicové víno a obsahuje pouze to nejnutnější. Podvozky uměli v Mnichově vždy na jedničku, takže budete chvíli číst jen otřepaná klišé, která bychom mohli shrnout do dvou vět. Obzvláště s testovanou motorizací potěší docela lehká příď, vrhající se do zatáček s překvapující ochotou. Auto je na limitu perfektně čitelné i vyvážené. Rozblikat kontrolku stabilizace chce opravdu neurvalé chování poukazující spíše na řidičskou chybu, než mezeru v přilnavosti.

Velikou pochvalu zaslouží cit a zpětná vazba ve volantu, převážně ve vyšších rychlostech (30km/h a více). Přes použití elektrického posilovače řízení připomíná jeho tok informací od předních kol, a to bez nadsázky, doby hřebenového řízení bez posilovače.

Je to paradox, neboť elektrické posilovače sice uspoří pár kapek cenného paliva (pracují totiž jen, když je potřeba), ale bývají necitlivé a poskytují pramálo zpětné vazby. Tlumení nerovností zvládala „pětka“ velmi dobře, i když testovaný vůz obouval ráfky o rozměru osmnácti palců.

Krátké příčné nerovnosti sice dokázaly do interiéru v průběhu testu přenést několik nepěkně znějících ran, avšak jako chybu bychom to nehodnotili. Až někdo dokáže odladit nezvýšené auto na „zapomenuté kanály“, záplaty na silnici pěchované botou silničáře, či asfaltové vlny před křižovatkou připomínající bouři v Severním moři, poklekneme před ním v redakci na kolena. Vynikajícím dojmem na nás působila směrová stabilita.

Absolutní jistotu nad vozem neztrácíte ani při rychlostech, kdy vám dle zákona hrozí upálení na hranici. Inovovaný vznětový čtyřválec se svým výkonem dostal na hodnotu 135 kW.

Spíše než rozepisovat litrové výkony, bychom připomněli jeden milník, který zároveň odpoví na otázku, zdali je základní čtyřválec na novou pětku málo, nebo ne. Je tomu totiž právě jedenáct let, kdy začalo BMW montovat do pětkové řady ikonický dieselový šestiválec o objemu tří litrů přeplňovaný turbodmychadlem.

Tehdy měl motor výkon 135 kW při 4000 ot./min, točivý moment 390 Nm od 1750 ot./min a vůz vážil 1650 kg. Poslední, námi testovaná, pětka s továrním označením F10 má se „základním“ vznětovým čtyřválcem výkon 135 kW při 4000 ot./min, 380 Nm od 1900 ot./min a váží jen o 65 kg více. Nad tímto pokrokem nelze nic jiného, než smeknout. Ba co víc, papírové hodnoty potvrdila i praktická zkušenost.

Nečekejte, že budeme vyzdvihovat předpokládané kvality a klady šesti válců. Kultivovanost je, podotýkáme zvenku, protože uvnitř auta o motoru do plného zatížení nevíte, skvělá. Nebudete pochybovat o tom, jaké palivo válce spalují, ale otázkou zůstává, jestli to vůbec bude vadit.

Motor má měkký, příjemně znějící zvuk. Toto je zkrátka základní pohonná jednotka snů. S autem si „ví rady“, má dostatek síly na velmi přesvědčivé pružné zrychlení i udržování vysokých rychlostních průměrů.

Na dálnici není problém udržovat cestovní rychlost kolem 200 km/h, avšak za touto hranicí je zrychlení dosti pozvolné. A teď ke spotřebě. Radíme vám jedno. Zahoďte svoje věrnostní karty od čerpacích stanic, neboť s tímto čtyřválcem našetříte za půl roku maximálně na papírově ubrousky a to s podmínkou, že najedete alespoň sto kilometrů denně. Motor dokáže být až překvapivě úsporný a svojí „konzumací“ připomíná keňského maratonce na dietě.

Při klidné jízdě dle limitů, včetně brouzdání periferiemi města, nebude výjimkou spotřeba začínající pětkou a i když se necháte unést schopnostmi podvozku, či kouzlu německých dálnic bez rychlostních omezení, nebudete atakovat hodnotu vyšší, než deset litrů.

Dlouhodobý průměr v testu se ustálil na sedmilitrové hranici. Bez omezování a s šedesáti procenty odpoledního městského „parkování“ cestou domů.

V testovaném voze byl motor spojen s osmistupňovým automatem, který řadil naprosto bez připomínek. Změny jednotlivých stupňů probíhaly rychle a jemně. Zapomenout navíc můžete i na nepříjemné trhání konkurenčních převodovek (DSG apod.) při popojíždění v kolonách.

Nové BMW řady 5 je po zvyku velmi dobré auto patřící ke špičce. V základní výbavě nabízí zábavu za volantem, kvalitní interiér a dostatek prostoru. Pokud vaše volba motorizace padne na vznětový čtyřválec, dostanete slušně dynamické, velmi úsporné auto s dojezdem přes 1000 km na jednu nádrž, což z něj dělá zatraceně dobrého společníka na dlouhé dálniční cestování.

Tým AUTOiNDEX.cz